Daniel Bolehovský z Hajnice získal 4 medaile na Mistrovství světa v orientačním běhu!

FOTOGALERIE - Daniel Bolehovský z Hajnice získal medaile na Mistrovství světa v orientačním běhu

a další

Zobrazit zmenšené náhledy VŠECH fotografií

Dvě zlata, stříbro a bronz během jediného týdne

Vítězství na klasické trati přitom předcházely dva úspěšné dny: hned na úvod šampionátu přispěl Daniel ke zlaté medaili české smíšené štafety ve sprintových štafetách. Jen o den později si pak doběhl v individuálním sprintovém závodě pro sdílené druhé místo, čímž se postaral o první sprintovou medaili pro české juniory po 12 letech!

Když ke dvěma zlatým medailím a stříbru přidal ještě bronz ve štafetách, mohl z šampionátu právem odjíždět velmi spokojený. „Byl to pro mě asi nejlepší týden, jaký jsem kdy zažil. Atmosféra v týmu byla naprosto skvělá. Reprezentační trenér i zbytek realizačního týmu se o nás starali naprosto parádně. A hlavně jsme byli skutečný tým!“ komentoval Daniel atmosféru na JMS.

Vysněné zlato z klasiky

Asi i proto si letos na svém posledním šampionátu mezi juniory vytyčil vítězství na klasice jako hlavní cíl, za nímž si tvrdě šel. Do vedení se dostal v polovině trati a i přes pár chybiček v závěru jej udržel a do cíle doběhl první s více než minutovým náskokem na Švéda Wilmera Selina a Španěla Alejandra Garrido Diaze. „Nemůžu tomu uvěřit, žiju si svůj sen,“ prohlásil v cíli novopečený juniorský mistr světa. „Dokázal jsem se soustředit a tlačit na maximum.“

Premiéra mezi dospělými – rovnou na mistrovství světa

Jen o čtyři dny později už ho čekal první start v reprezentaci dospělých – a hned na mistrovství světa v náročných finských terénech. Severské terény jsou pro české závodníky největší výzvou, jsou náročné nejen fyzicky, ale především mapově. Vzhledem k absenci cest a dalších záchytných bodů, které pomáhají v orientaci, je v nich velmi těžká navigace. I proto většina českých reprezentantů závodí i za nějaký severský klub orientačního běhu a tráví zde podstatnou část přípravy, aby si na tyto terény navykli a neměli oproti severským závodníkům tak velkou nevýhodu.

Daniel tedy ve Finsku čelil nejen únavě po juniorském šampionátu a mnohem napjatější atmosféře v týmu v porovnání s juniory, ale měl též velký respekt k finským terénům. „Největší strach jsem měl z kvalifikace – nepostoupit by byla ostuda. Jedna část terénu vypadala extrémně technicky náročně, nevěděl jsem, co od ní čekat, a z toho jsem byl nejvíc nervózní. Nakonec jsem si to dokázal pohlídat a v pomalejším tempu jsem to oběhl bez chyby. Na druhý den jsem tak nabral trochu sebevědomí a už jsem do závodu šel s tím, že jdu opravdu závodit, ne jen to zvládnout.“

Ve finále krátké trati se jako benjamínek rozhodně neztratil a vybojoval velmi pěkné 21. místo se ztrátou 5 minut na vítěze. „Technicky jsem šel přesně to, co jsem chtěl. Akorát běžecky to nebylo úplně podle představ,“ komentoval po závodech. V závěrečných štafetách pak přispěl k sedmému místu českých mužů, i když zde už se naplno projevila nahromaděná únava i psychické vyčerpání. „Ale co jsem mohl čekat, byl to osmý závod ve 14 dnech,“ uznává.

Kořeny v Hajnici a cesta k orienťáku

Daniel začínal s orientačním během už v dětství, nejprve souběžně s atletikou a florbalem, ale od dvanácti let orienťák zvítězil. Na orientačním běhu se mu líbí hlavně čas strávený v přírodě a samota, a zároveň komunita lidí okolo. „V samotné přípravě mě fascinuje její komplexnost. Běhám na dráze, na asfaltu i v lese. Navíc kromě fyzické kondice musím trénovat i mentálně a mapově, stereotyp tedy opravdu nehrozí,“ pochvaluje si Daniel, který má kořeny v podkrkonošské Hajnici, kam jezdí s rodiči na chalupu a ve zdejších terénech velmi rád běhá.

První úspěchy a loňský bronz

Členem juniorské reprezentace je již čtvrtým rokem a ze světových šampionátů má celkem sedm medailí. V loňském roce získal na domácím mistrovství světa, které se konalo v terénech u Plzně, bronz na klasické trati. Měl rozběhnuto na vítězství, ale připravil se o něj nesprávnou volbou na jednom dlouhém úseku. „Klasiku považuji za nejprestižnější disciplínu – je při ní potřeba ukázat hned několik dovedností. Umět pracovat s rychlostí na delších postupech, zvládnout technické pasáže, kdy je nutné zpomalit, a dobře si na tak dlouhý závod rozvrhnout síly,“ popisuje Daniel.

Odpočinek a plány do konce sezóny

A jaké má Daniel plány dál? Nejprve samozřejmě pořádný odpočinek. A pak ho čeká šestitýdenní pobyt ve Švédsku a Finsku, který částečně stráví i se svým finským klubem. Na závěr plánuje účast na finském šampionátu na klasice. Domácí šampionát na stejné distanci pak pro něj letos bude posledním důležitým závodem. „Pro letošek mám splněno,“ uzavírá s úsměvem.

Kateřina Matrasová
foto: Eszter Kocsik, Šimon Čtrnáct a archiv Daniela Bolehovského.